Začala jsem fotit náhodou. Ve škole, z legrace, na cestách, pro vzpomínky. A najednou se to stalo mojí obsesí. A k tomu strašně ráda poslouchám a potkávám nové lidi. Potřebuju lidské příběhy, abych se sama mohla posouvat. Inspirují mě, vedou mě a kreativně rozvíjí. Proto fotím portréty, eventy a při cestování, protože já z toho všeho čerpám svoji životní energii. Miluju zvířata a i když mě baví fotit své dva psy, černého a bílou, tak něco mi oni nedají. Nedají mi ty příběhy, nepoví mi je. Ani produkty, krajinky, poví mi to jen lidi. Povíte mi to vy a mě to strašně zajímá a chci se od vás učit, chci si od vás nechat předat vaše zkušenosti, vaše moudra a chci doufat, že i já vám mám co předat. A že se můžeme pravidelně setkávat, inspirovat a učit se od sebe.

Věřím, že na tomhle světě bude líp, když budeme mít sami sebe rádi, budeme sami k sobě mnohem hodnější a uznávanější. A ta fotka k tomu může strašně pomoct, což je prokázané. Koukáte na svou fotku, chvíli to trvá, než si uvědomíte, že ten člověk na té fotce jste vy a že vypadá fakt dobře, že mu to tam sluší a kdo ten člověk vlastně je? Už toho tolik zažil, tolik zvládnul. Vypadá jako já, vždyť to jsem já. A nebo koukáte na fotky pěkné akce, lidi jsou tam nadšení, baví se. Ta akce mi je povědomá, vždyť tu jsem udělal já, to je moje akce, na té pracuju. A takové uvědomění nám pomáhá v motivaci, zvyšuje nám sebevědomí a sebelásku. To slovo zní strašně, ale je to fakt dobrá věc. Právě ta nám tady zlepší svět a spolužití a já se na tom chci podílet a chci k tomu pomoct vám i nám.